Produkční rybníkářství

V posledních letech se v České republice ročně vyprodukuje kolem 20 tisíc tun tržních ryb. Tento objem je nastaven na reálný požadavek jak domácího, tak exportního trhu (oba trhy jsou vyrovnané v poměru zhruba 1:1). Rozhodující rybou českého produkčního rybářství je tradiční kapr (ročně kolem 17 tisíc tun), s velkým odstupem následovaný býložravými rybami (ročně kolem 1 tisíce tun). Objemy odchovaných lososovitých ryb nebyly ani nikdy předtím významné (zejména měřeno evropskými poměry), nicméně v posledním pětiletí dochází k jejich poklesu (v roce 2003 jen mírně přes 700 tun); je to odraz silného konkurenčního tlaku dováženého pstruha kombinovaného narůstajícími domácími výrobními náklady tlačícími chovatele do nelehké situace.

Kapr z České republiky platí za vysoce kvalitní rybu jak na zahraničním, tak domácím trhu. Jeho jakostní zárukou je přidělená ochranná značka Český kapr, pod níž jej konzumentům dodávají členové Rybářského sdružení České republiky (od těchto členských subjektů majících dnes především podobu velkých akciových společností či společností s ručením omezeným pochází 85 % veškerého vyprodukovaného kapra). Typickým požadavkem domácího trhu je kapr ve stáří tři až čtyři roky a individuální hmotnosti mezi 2,5 až 3 kg.

V exportu i na domácím trhu dominuje živý kapr. Je to dáno tradicí i stravovacími zvyklostmi. Zpracované tržní ryby představují asi 10 % všech vyprodukovaných tržních ryb a zájem o ně vzrůstá.

Jednoznačně se ukazuje, že během uplynulých patnácti let se v českém produkčním rybářství výrazně změnila manažerská situace. Oproti minulosti, kdy v centru pozornosti byla zejména chovatelská technologie, dnes jsou prioritními řídícími hledisky ekonomika chovu ryb, marketingové otázky a v rybníkářství pak problémy vycházející z mimorybářských tlaků a z multifunkčního postavení rybníků.

Tento komplex problémů a situací vychází ze stále zjevnější polohy našeho rybníkářství fungujícího v širokém společenském klimatu. Na sektor pak dopadají i vlivy, k jejichž založení došlo před desetiletími a kde samotní rybáři jsou v roli objektivních obětí. Typickým příkladem je technický vodohospodářský stav většiny rybníků. Důsledkem chybného rozhodnutí minulého politickoekonomického systému o neuváženém rozsáhlém scelování orné půdy docházelo po desítky let ke splachům z povodí do rybníků. Seriozní odhady naznačují, že celá třetina kapacity rybníků je dnes zanesena bahnem. Náprava této situace je záležitostí nejen dlouhodobou, ale především tak nákladnou, že se vymyká reálným možnostem státního rozpočtu, natož možnostem společností obhospodařujících rybníky v současnosti (které nakonec tento stav nezapříčinily). Důsledky této situace však mohou být pro naší společnost velmi závažné.